Sestavuji rodokmeny již přes 15 let.

Jmenuji se Jana Sopóci a tvorbou rodokmenů jsem se začala zabývat asi v roce 2003. Ale „odjakživa“ mne zajímala historie. Moje babička Jana byla vášnivou čtenářkou historických knih a já jsem si je od ní samozřejmě půjčovala a nakonec i zdědila.  Nikdy mne ale nenapadlo, že bych se mohla historií hlouběji zabývat a nakonec i živit. Ani teď mi to tak moc nepřipadá, protože to není jen práce, ale velký koníček. 

Vše začalo zvědavostí, kdo jsem já a jaký mám původ já sama.(2001) Krátce před tím, než můj děda zemřel, jsem se dozvěděla o své rodině mnoho zajímavých věcí. Začala jsem je postupně více a více odhalovat a pátrat dál. To, co jsem zjistila, mi skoro vyrazilo dech. Další zjištění nových rodinných příběhů bylo čím dál bolestnější. Ale vysvětlilo to mnoho z toho, co jsem dosud věděla o své rodině z otcovi strany. Nejenže jsem mohla svého dědu pochopit, ale i já sama našla svou identitu a sebevědomí! Dalo by se říct, že se nás historie (dejme tomu o dvě až tři generace nazpět) netýká, ale není tomu tak. To, co se stalo našim předkům i hluboko v minulosti anebo to, jak se naši předci rozhodli žít, ovlivňuje dnes právě nás. A někdy ani nemáme představu jak moc! Uvedu příklad: kdyby se můj prapraděda rozhodl poslechnout určité světové výzvy, nebyli bychom dnes v Čechách, ale na úplně jiném kontinentu. Třeba v bývalé Palestině /dnes v Izraeli/ nebo v Brooklynu.

Co bolestného jsem zjistila o své rodině? Můj děda nikomu z rodiny neřekl, že měl ještě další sourozence! To jsem zjistila až já sama. Bylo to pro něho velice bolestné. Neřekl, že zemřeli velmi mladí v koncentračním táboře spolu s jeho rodiči a širší rodinou. Jeho sourozenci zemřeli v pouhých 12 měsících, 5 a 8 letech života. Jejich jména se mi navždy vryla do srdce. Jen jeden dědův starší bratr (již v požehnaném věku, 2021) ještě stále žije v Izraeli. Podařilo se mu uprchnout z koncentračního tábora s jednou pracovní skupinou po 5 dnech zajetí. Utíkali přes Itálii do tehdejší Palestiny a neměli to vůbec jednoduché. Další šokující zjištění bylo,  že  že strýc se se svým bratrem, mým dědou, setkali až deset let po válce, respektive nesetkali, jen se o sobě dozvěděli. Nevěděli jeden o druhém, že přežili válku!! V Čechách byla politická situace složitá a tak si pouze šifrovaně dopisovali. Osobně se setkali až o mnoho let později.

S mým strýcem jsem nyní stále v kontaktu, jelikož již zapomněl česky, musela jsem se naučit alespoň základy hebrejštiny. Domlouváme se spolu hebrejsko-česko-německy. Dokonce jsem ho byla v roce 2012 navštívit. To bylo pro mé sebevědomí jako bomba, doslova. Nepopsatelný zážitek. A proto jsem již mohla také pomoci dalším lidem, aby se setkali se svými živými příbuznými. Jedním příkladem byla rodilá Američanka, dcera Češky, která se ve svých 80 letech  setkala se svými Českými příbuznými. Sláva to byla veliká. (Primárně ale žijící příbuzné nevyhledáváme. Zaměřujeme se na ty „zemřelé“.)

Dalším popudem (hlavním) k téhle činnosti, byla má  kamarádka (2004), která též hledala svůj původ a na hledání neměla čas. Svěřila mi své osobní informace a údaje a já jsem jí vyhledala její kořeny. Tím začala má badatelská činnost.

V roce 2011 jsem podstoupila genealogický kurz pořádaný Českou genealogickou a heraldickou společností a stala jsem se také její členkou. 

Profesionálně a na plný úvazek se genealogií zabývám od roku 2013.

Roku 2021 se ke mně přidaly i mé dvě dcery (ze tří). Vznikl tak malý tým, kterému pomáhají i některé mé kolegyně historičky. Vznikla tak chtě nechtě firma Sopóci Genealogy s.r.o. Administrativa je dnes nutnost.

Zakládáme si na odbornosti, preciznosti a diskrétnosti. Naše pátrání po původu rodu klienta není jen o datech,  při podrobném studiu archiválií, zachycujeme všechny důležité údaje, všímáme si i jiných případných návazností na hledaný rod, které jsou důležité a zajímavé  k oživení rodové historie (v případě kroniky) a veškerých malých drobností ze kterých se stávají důležité informace. Kronika tím velmi ožije a přiblíží tak život našich předků a jejich rodin. Příkladem takové návaznosti v rešerši jednoho rodu, např. rodu Zdražil, bylo třeba zachycení „drobnosti“ z matrik zemřelých, týkající se oné rodiny hospodařící na gruntě: služebná děvečka Marie Nová, která zemřela utonutím. Tato Marie sloužila na gruntu Zdražilů. Tím se nám velmi obohatí rodová historie a rodinný příběh o nějakou událost a nebudeme mít v rodové historii jen fakta. Můžeme tak do kroniky zapsat: „U Zdražilů v té době sloužila děvečka Marie Nová. V létě roku 1838 ale nešťastně utonula v nedalekém rybníce v pouhých 18 letech. Zanechala po sobě u Zdražilů malého Jeníka, nemanželského synka. Toho se Zdražilů ujali (to jest vidno ze sčítání obyvatel) ……“

NAPIŠTE NÁM