Co bolestného jsem zjistila o své rodině? Můj děda nikomu z rodiny neřekl, že měl ještě další sourozence! To jsem zjistila až já sama. Bylo to pro něho velice bolestné. Neřekl, že zemřeli velmi mladí v koncentračním táboře spolu s jeho rodiči a širší rodinou. Sourozenci zemřeli v pouhých 12 měsících, 5 a 8 letech života. Jejich jména se mi navždy vryla do srdce. Jen jeden dědův starší bratr se dožil požehnaného věku v Izraeli, kam stihl krátce po zajetí nacistickými vojáky utéct. Podařilo se mu uprchnout z koncentračního tábora s jednou pracovní skupinou po pouhých pěti dnech zajetí. Utíkali přes Itálii do tehdejší Palestiny a neměli to vůbec jednoduché. Můj děda si v táboře pobyl až do osvobození. Další šokující zjištění bylo, že strýc se se svým bratrem, mým dědou, setkal až dlouhých deset let po válce. Respektive nesetkali, jen se o sobě dozvěděli. Nevěděli jeden o druhém, že přežili válku! Mysleli si jedno desetiletí, že jsou na světě sami. V Čechách byla politická situace složitá, a tak si nějaký čas pouze šifrovaně dopisovali. Osobně se setkali až o mnoho let později.
S mým strýcem jsem nyní stále v kontaktu, jelikož již zapomněl česky, musela jsem se naučit alespoň základy hebrejštiny. Domlouváme se spolu hebrejsko-česko-německy. Dokonce jsem ho byla v roce 2012 navštívit. To bylo pro mé sebevědomí jako bomba, doslova. Nepopsatelný zážitek. V podstatě vyrostl (a zestárl) v úplně jiné kultuře, prošel si všemi Izraelskými válkami, vyhnul se komunismu,… Protože vím, jaké to je, je má práce i posláním. Těší mne pomáhat dalším lidem, aby se setkali se svými mrtvými i živými příbuznými. Jedním příkladem byla rodilá Američanka, dcera Češky, která se ve svých 80 letech setkala se svými českými příbuznými. Sláva to byla veliká. (Primárně ale žijící příbuzné nevyhledáváme. Zaměřujeme se na ty „zemřelé“.)
To, že se genealogií zabývám na plný úvazek, zapříčinila má kamarádka (2004), která též hledala svůj původ a na hledání neměla čas. Svěřila mi své osobní informace a údaje a já jsem jí vyhledala její kořeny. Tím začala má badatelská činnost.
V roce 2011 jsem podstoupila genealogický kurz pořádaný Českou genealogickou a heraldickou společností a stala jsem se také její členkou.
Profesionálně a na plný úvazek se genealogií zabývám od roku 2013. V roce 2021 se ke mně přidaly i mé dvě dospělé dcery (ze tří). Vznikl tak malý tým, kterému pomáhají i další kolegyně historičky. Vznikla tak chtě nechtě firma Sopóci Genealogy s.r.o. Administrativa a pořádek v účtech je dnes nutnost.
Také jsem si splnila svůj dlouholetý sen a dostudovala jsem Univerzitu v Ústí nad Labem, samozřejmě obor historie (UJEP).
Zakládáme si na odbornosti, preciznosti a diskrétnosti. Naše pátrání po původu rodu klienta není jen o datech, při podrobném studiu archiválií, zachycujeme všechny důležité údaje, všímáme si i jiných případných návazností na hledaný rod, které jsou důležité a zajímavé k oživení rodové historie (v případě kroniky) a veškerých malých drobností ze kterých se stávají důležité informace. Kronika tím velmi ožije a přiblíží tak život našich předků a jejich rodin. Příkladem takové návaznosti v rešerši jednoho rodu, např. rodu Zdražil, bylo třeba zachycení „drobnosti“ z matrik zemřelých, týkající se oné rodiny hospodařící na gruntě: služebná děvečka Marie Nová, která zemřela utonutím. Tato Marie sloužila na gruntu Zdražilů. Tím se nám velmi obohatí rodová historie a rodinný příběh o nějakou událost a nebudeme mít v rodové historii jen fakta. Můžeme tak do kroniky zapsat: „U Zdražilů v té době sloužila děvečka Marie Nová. V létě roku 1838 ale nešťastně utonula v nedalekém rybníce v pouhých 18 letech. Zanechala po sobě u Zdražilů malého Jeníka, nemanželského synka. Toho se Zdražilů ujali (to jest vidno ze sčítání obyvatel)…“
